Výroba šindele

Výroba šindele byla vždy těžkou prací a aby se ušetřilo za dopravu, tak šindeláři vyráželi též do světa šindele vyrábět přimo na staveništi. Většinou každý domkář a hospodář si dokázal vyrobit šindel na opravu střechy sám. Lidé si jeho výrobou i přivydělávali přes zimu. Lepší kousky, ty široké, sloužily k prodeji a užší na vlastní střechu. Cena byla stanovena z kus.

Výroba šindele

Dnes se šindel balí do balíků většinou po 1 m 2dvojitého krytí.K výrobě je třeba toho nejlepšího dřeva rovného vlákna či doleva točeného. Kvalita šindele je dána kvalitou dřeva, jeho hustotou let, tzn čím roste strom pomaleji, tím je dřevo kvalitnější. Kulatina se nařeže na potřebnou délku 50, 40 a 30 cm, někdy i 60 cm a více. Špalky se rozštípnou na čtvrtiny (kláty) a tyto kláty se dále štípou na destičky potřebné šířky cca 2 cm. Štípou se ručně nebo na speciálně upravené štípačce. Po té se destičky upravují na speciálním truhlářském svěráku nazývaném strýček, struh, dědek, koza a jiné názvy podle oblasti. Do něho se destička upne, přidržuje jednou nohou a upravuje, strouhá pořízem. Vždy se pracuje se dřevem četstvím, má lepší štípatelnost a lépe se strouhá. Drážka se dělávala nástrojem zvaným kocour, fugač nebo malým hoblíčkem k tomu určeným. Dnes se ale převážně delá na fréze. Takto hotové šindele se již balí v potřebném množství do balíku.

Šindel valašský se vždy dělal ze dřeva smrkového a jedlového. Zájem je i o výrobu ze dřeva modřínového, ale u nás na horách mnoho vhodného modřínu neroste. Výrobci ho tedy dělají z modřínu z teplejší oblasti, kde roste rychleji.

Pokládka šindele


Šindel je možné pokládat několika způsoby.

Jedním je krytí jednoduché vhodné na hospodářské budovy, obklady stěn, studny, ploty a také jako podbití pod břidlicovou krytinu. Životnost je tak 15 až 20 let.

Další je krytí dvojité na husté laťování. Je to nejčastější způsob, je i nejekonomičtější. Řady šindelů se přes sebe překládají polovinou své délky.

Zakápne li voda přes jednu vrstvu, pak se zarazí o druhou vrstu a vyteče zase ven. První vrstva kryje druhou vrstvu před sluncem, tzn když je první vrstva narušená po 15 až 20 letech ultrafialovým zářením, tak je tu ještě vrstva druhá stíněná vrstvou první, čímž se životnost střechy prodlužuje na 60 a více let. Je vhodné jí každých 5 let natírat dřevním térem či oleji chránicími dřevo vůči vodě, ale neuzavírajícího. Můj názor je, že není třeba šindel napouštět jedy proti hmyzu a houbám, v tak extrémních podmínkách jako je střecha se jim nedaří. Střídání sucha a vlhka. Důležité je ochránit dřevo před sluncem pigmentem. Pigment si dřevo vytvoří samo tím jak zešedne.

Dalším krytím je krytí dvojité na řídké laťování, kdy se šindele na sebe pokládají ve dvou řadách v celé své délce a další dvojitá řada tu spodní dvojitou řadu překrývá 10 cm své délky. Toto krytí je specifické používané na některých historických stavbách na latě tesané.

Šindelem můžeme pokládat i velmi složité prvky střechy jako různé věžičky, nároží, úžlabí, volská oka. K tomu je ale třeba šindele speciálního zkoseného. Střecha se dá pokrýt bez oplechování, jen šindelem.

 

Historie šindele

O prodeji šindele existují v Čechách zmínky již z doby předhusitské. Jako střešní krytina byly šindele nepostradatelné hlavně v horských oblastech díky lepší dostupnosti dřeva a nedostupnosti slaměných došků, rozšířených hlavně v níže položených zemědělských oblastech. Později začal vytlačovat v zemědělských oblastech i krytinu doškovou.

  • Nejstarší šindele bývaly dlouhé a široké. Vždy se zhotovovaly z toho nejlepšího dřeva, obvykle z jedlového. Na střechu se kladly volně na podkladové trámky, přes ně napříč se kladly tyče, které se zatížily kameny. Tento způsob byl možný jen na plochýh střechách. Až do 19.století dochovaný v Čechách v okolí Volar.
  • Další typ šindele byl zkosený šikmo k hraně prkénka, při krytí střechy se na užší hranu kladla širší strana sousedního šindele a oba se spojovaly hřebíkem.
  • Třetím typem je ten dochovaný do dnešní doby kdy se na širší straně prkénka udělala ještě drážka, do které se vkládá slabší strana sousedního šindele. Tzv na perodrážku. Je dobré aby střecha měla minimálně sklon 35°. Někdy se tomu šindeli říká šindel valašský asi proto, že na Valašsku jeho výroba nebyla přerušena vystěhováním Sudet po 2.světové válce, jako v jiných horských oblastech České republiky. Na Valašsku se také nachází nejvíce šindelářů živících se tímto řemeslem.